Proč netrénuji agility se štěňaty

Velmi často přicházejí majitelé štěňátek s tím, že by se rádi věnovali tréninku agility. V tuto chvíli je obvykle zklamu, protože jim začnu vysvětlovat, proč se štěňaty agility netrénuji. Pokud vás zajímá, jak jsem k tomuto došla, odpovědi najdete v celém článku.

Se svým prvním psem jsem začala trénovat agility když mu byly přibližně čtyři měsíce. Tehdy jsem nic nevěděla a trénink agility brala jako jinou poslušnost. Trénink trval dlouho, byl velmi náročný, psík neměl odložení, odbíhal za jinými psi, odbíhal za fenkami, všechno bylo náročné. Přesto jsme to zvládli a dnes je z mého Floyda agility šampion v zasloužené důchodu.

S příchodem dalších psů do mého života jsem se začala více a více zajímat o problematiku psího učení, učila jsem se se psy pracovat efektivněji a lépe.

V době, kdy jsem se dozvěděla, že moje fena mí dysplazii kyčelného kloubu, začala jsem se také mnohem více zajímat o pohybový aparát, jeho vývoj a důsledky uspěchaného tréninku na fyzický i psychický vývoj psa.

Většina z ná zná psy, kteří nemají odložení před první překážkou, štěkají jako splašení pokud běhají jiní psi a dělají spoustu dalších věcí, které vadí majitelům, ostatním lidem na tréninku i závodech a nejvíce samotnému psu.

K tomu, že netrénuji se štěňaty agility mě vedlo několik důvodů.

Důvod první
- se štěnětem je spousta jiné práce. Hodně lidí podcení základní výchovu, podcení obecnou poslušnost a hrr se psem na překážky. Pak máme psa, který je fanatický agiliťák, překážky miluje, nedá se udržet a ukočírovat, zpravidla nedokáže vydržet sedět před první překážkou, štěká na ostatní běhající psy na parkuru a tak dále.

Důvod druhý
- fyzická připravenost. Většina majitelů štěňat se velmi baví tím, jak štěně roste. Každý den má jinak dlouhé nohy, jednou se převažuje dopředu, jindy dozadu, často upadne i když jen běží. Štěňata rostou poměrně rychle (obecně dosáhnou své téměř dospělé výšky už ve věku cca 5 měsíců, následně již vyroste jen minimálně, spíše zmohutní). U většiny psů je růst dlouhých kostí do délky dokončen mezi 10. a 12. měsíci věku, i když uzavírání všech růstových plotének trvá déle, některé dlouhé kosti se s tělem  definitivně spojují do 15. měsíců věku a ke kompletní osifikace části pánve dochází až do věku šesti let.

Důvod třetí
- psychická připravenost. Psa je pro sport potřeba připravit nejen fyzicky, ale i psychicky. Především proto, že čím lépe připravíme mozek psa pro učení, tím snáze nám pak celý výcvik půjde. Mnoho týmů se potýká s problémy na slalomu, zónách, především proto, že začali cvičit dříve než byl jejich pes na toto připraven. Je potřeba naučit psa, jak reagovat na chybu (a že jich psovodi na parkuru dělají často veliké množství), přemýšlet a spolupracovat.



Tyto tři důvody mne vedou k tomu, vysvětlit majitelům, že pokud chtějí se svým psem běhat agility do vysokého věku psa, beze stresu a s radostí, je vhodné, začít úplně jinak.

Se štěňaty začínám pracovat na základní výchově především odložení, přivoláním, hry na sebekontrolu, spolupráce s psovodem. Další práce, kterou lze se štěňaty bezpečně provozovat je trénink propriocepce, což je schopnost nervového systému zaznamenat změny vznikající ve svalech a uvnitř těla pohybem a svalovou činností („polohocit“). Je nezbytná pro správnou koordinaci pohybu, registraci změny polohy těla, svalový tonus a průběh některých reflexů. Dále trénujeme koordinaci a v neposlední řadě psychickou odolnost. Věřte, že pokud své štěně dobře ve štěněčím věku připravíte, v momentě, kdy se "vhrnete do světa opravdového agility" ušetříte si spoustu stresů a užijete o to více legrace. Určitě vám ani vašemu psíkovi nic neuteče.