Štěně se musí hlavně socializovat.. nebo ne????

Socializace ... alfa a omega šťastného a vyrovnaného psa? Já si to po letech mezi psy nemyslím... Ano, socializovat, ale s rozumem a úměrně věku a povaze štěněte. 

Čím dál častěji se setkávám s reaktivními psy. Reaktivní, je podle mého názoru, pes, který na podnět běžné síly reaguje přehnaně. Vždycky, když mám první lekci s nějakým "reaktivcem" (bavíme se o reaktivitě na psy, lidi, auta) 99% majitelů přijde s první větou "My jsme ho od malička co nejvíce socializovali, brali mezi psy, aby byl co nejvíce v pohodě." 

Z počátku mi to nepřišlo nijak zvláštní, ale čím více vlastních štěňat jsem vychovala, čím více klientů s "normálními" i problémovými psy ke mě chodí, tím více jsem začala přemýšlet, hledat a analyzovat.  

Socializace je mocným zaklínátkem, lidé se tím ohánějí, trenéři se tím ohánějí, všichni o tom mluví... Většina štěňat navštěvuje školky pro štěňata... Často, když mi lidé volají, aby se informavali o školce pro štěňata, jsou velmi "zklamáni", že v naší školce máme maximálně 3 štěňata. Jejich častá otázka je: A co socializace? V tak malé skupině se přeci důkladně nesocializují. Opak je pravdou. 

Jak by podle mě měla probíhat socializace? Je to komplikovaný proces, který by vždycky mělo řídit ŠTĚNĚ. Zvláštní myšlenka? Možná, ale jen štěně samo ví, jak se v situaci cítí a zda ji má už "zpracovanou". 

Často od majitelů štěňat slyším.. "on ani nechce jít na procházku", "on se jen vyčůrá a už chce domů" atd. Proč? Protože je na něj venku přiliš mnoho podnětů. Lidé jsou velmi překvapeni, když jim doporučím, aby na procházky nechodili... aby štěně jen vyvenčili a nechali jej určovat délku a vzdálenost samotné. V prvních dnech je toho na štěně strašně moc.. představte si tu situaci, ve které se drobeček ocitne, když jej vytrhnete z kolektivu matky, sourozenců, od chovatele, jediných pevných bodů, které ve svém životě má. Často chovatelé toto podceňují a štěně zná prakticky opravdu jen je. Přinesete ho do cizího prostředí, mezi cizí lidi a začnete s ním chodit na procházky.... Víte, kolik je to podnětů, zrakových, sluchových, hmatových, čichových, chuťových? 

Většinu lidí to ani nenapadne. Jsou majitelé, kteří se tempu štěněte podřídí "přirozeně", jsou majitelé, kteří mají štěstí a jejich štěně "je v pohodě", ale pak je tu veliká skupina majitelů, která si v dobré víře, zadělává na obrovský problém do budoucnosti. 

Školka pro štěňata je kapitola sama pro sebe. Velká část trenérů/instruktorů do dnešního dne razí názor... pusťte štěňata, ať se socializují, ona si to mezi sebou vyříkají. Bohužel. 

Představte si, že by to takto vypadalo ve školce mezi dětmi. Je to úsměvné, nebo děsivé? Představte si, že Pepíček bude mlátit Mařenku, protože je slabší a nikdo nezasáhne, protože jsou to jen děti a ty si to mezi sebou vyříkají.

U psů to funguje úplně stejně. 

Nejhorší, co svému štěněti můžete udělat je, nechat ho, aby si "vybojovalo" (někdy doslova) své místo pod sluncem. Majitelé jsou trenéry vyzýváni, aby si svého štěněte nevšímali, pokud si k nim přijde pro podporu, pomoc. Je to těžké, jde to proti všemu co slýcháme, ale zkuste se zamyslet, nemá to logiku? Kde má štěně hledat oporu, když ne u svého majitele? Jak bude situaci řešit, až dospěje a jeho zkušenost je taková, že majitel se za něj nikdy nepostavil, když ho "žádal" o pomoc?

Jak by tedy měla vypadat socializace z mého pohledu? 

Štěně neberte na procházky - pouze venčete, tak dlouho a tak často, jak to vaše štěně potřebuje. Vezměte štěně ven před dům, dejte mu čas, ať se rozkouká, zvykne si, vykoná potřebu a až potom se vydejte dál. Každé štěně je jiné, jedno se za jedno venčení rádo projde kolem celého bloku, jiné bude preferovat několik venčení jen v těsné blízkosti domu, než zpracuje všechny podněty. jak poznáte, že je toho na štěně moc? Z pravidla si sedne a nehce jít dál. Umožněte mu to, nenuťte ho, v dobrém se vám to vrátí. 

Jak socializovat na psy? Ideálně s dospělými, vyrovnanými jedinci v poměru jeden na jednoho. Však i děti se přeci učí od dospělých a ne od dalších dětí. 

Školky pro štěňata? Určitě ano, ale. Ideálně v malé skupině do tří psů, kdy mají všichni čas na všechno. Nejdůležitější je, aby byla vždy v kontaktu štěňata, která jsou velikostně, temperamentem a náturou podobná a vyrovnaná. Zvykání malých psů na velké, dělejte vždy s dospělými vyrovnanými jedinci.

Vždycky je třeba myslet na to, že zahlcení podnětem a to i kontaktem s jinými psy,můžete svého psa vyděsit a přivodit si do budoucna velký problém. 

Určitě socializujte! Hodně, často, ale s rozumem a dle potřeb svého psa !!! Pokud je na vašeho psa nějaká situace přiliš, nebojte se ho podpořit, nebojte se ho vzít na ruce, sednout si k němu, dát mu podporu. V dobrém se vám to vrátí. 

_MG_9764.jpg